Újma na zdraví při pracovním úrazu

Újma na zdraví při pracovním úrazu

Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů (plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty) nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

Zabezpečení zaměstnance pro případ újmy na zdraví při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání měl upravovat zvláštní právní předpis. S nabytím účinnosti občanského zákoníku byla zrušena vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, jelikož by soudní praxe měla sama posoudit konkrétní případ a mít možnost přiznat spravedlivou a dostatečnou náhradu za újmu na zdraví. Tím pádem se už tento právní předpis neužije a platí ustanovení občanského zákoníku. Škůdce je povinen odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu a nahradit škodu (ztrátu na majetku), jakož i nemajetkovou újmu, ve které odčiní i způsobené duševní útrapy.

Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci též za škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem. Zaměstnavatel neodpovídá zaměstnanci za škodu na dopravním prostředku, kterého použil při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez jeho souhlasu. Pracovní úraz musí být příčinou vzniku škody.[1]

Okolnosti zvláštního zřetele hodné

Výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Těmi jsou zejména úmyslné použití lsti, pohrůžky, zneužití závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Dalšími důvody může být také obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví.

Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou,

  • vyvažující plně vytrpěné bolesti (tzv. bolestné);
  • další nemajetkové újmy;
  • ztížení společenského uplatnění (překážka lepší budoucnosti).
  • duševní útrapy osob blízkých (při zvlášť závažném ublížení na zdraví nebo smrti) přiměřené náklady spojené s pohřbem a náklady na výživu pozůstalým (v případě smrti)
  • účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného,
  • účelně vynaložené náklady spojené s péčí o poškozeného a jeho domácnost
  • náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného

Výše nemajetkové újmy se přisoudí podle zásad slušnosti, nelze-li ji přesně určit. Slušná výše je však neurčitý pojem, který bude určitelný pro každý případ zvlášť. Zdravotní stav poškozeného bude třeba odborně kvalifikovat a určit také jejich finanční výši.

Bolestné

Doporučuje se vypočítávat bolest dle bodového hodnocení. Hodnota jednoho bodu by činila přibližně jedno procento hrubé měsíční nominální mzdy za rok předcházející roku, v němž vznikl nárok na bolestné. Ten je možné vyčíslit až poté, co se bolest stabilizuje, neboť může v různých fázích zranění být její intenzita různá.

Vzniknou-li v důsledku poranění komplikace, mělo by se bolestné procentuálním způsobem zvýšit, a to v závislosti na stupni komplikace do 5 % u krátkodobé léčby, do 10 % u dlouhodobé léčby nebo tehdy, vyžádá-li si zdravotní stav poškozeného další operaci, do 15 % zhorší-li se podstatným způsobem zdravotní stav poškozeného a je vyžadován intenzivní nebo rozsáhlý zdravotnický zásah, do 20 % u komplikací, které ohrožují zdraví a život poškozeného závažným způsobem. Komplikace však musí vzniknout v příčinné souvislosti se způsobenou újmou na zdraví. Jestliže komplikace vznikly v důsledku jiných okolností (selhání zdravotnického zařízení, způsobené poškozeným nedodržením lékařské péče, apod.), procentuální sazba se nepoužije.

Procentuální sazby jsou jenom doporučující a neexistuje právní úprava, která by zakazovala nebo upravovala jejich výši. Požadované bolestné se může i mnohonásobně zvýšit, jsou-li tu některé zvláštní okolnosti, jejichž výčet není taxativně upraven. Jedná se zejména o úmyslné použití lsti, pohrůžky, zneužití závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody a podobně.

Ztížení společenského uplatnění

Ztížení společenského uplatnění je náhrada za možnost „mít lepší budoucnost“ tehdy, nedošlo-li by k poškození zdravotního stavu poškozeného a v důsledku toho ke vzniku trvalých následků na zdraví poškozeného. Při výpočtu musí být zohledněn rozdíl ve výdělku či jiného příjmu, který by poškozený dosahoval a který dosahuje nebo bude dosahovat v rámci budoucnosti. Rozdíl se vypočte procentem z částky, kterou by poškozený dosahoval, přičemž 0 % znamená plný návrat poškozeného do společenského života, zatímco 100 % hodnota by znamenala plné vyřazení poškozeného z možnosti získání příjmu.

Ztížení společenského uplatnění musí obsahovat také náhradu za nepohodu či neštěstí ze ztráty běžných funkcí. Tuto náhradu je nutno odlišovat od odškodnění za bolestné, neboť bolestné je náhrada za nemajetkovou újmu působící do minulosti, zatímco ztížení společenského uplatnění je náhradou za újmu působící do budoucna.

Poškozený má také nárok na kompenzaci za snížení možnosti provádět činnosti, které prováděl dříve a případně nároky za jeho úsilí vrátit se do běžného života (např. různá pohybová cvičení apod.) Přitom se vychází z času a úsilí, které poškozený znovuobnovení svých schopností věnuje. Je třeba zohlednit rovněž věk poškozeného, který při výpočtu částky může dosahovat kladných, ale i záporných hodnot, je-li jeho věk vyšší. Také je třeba přihlédnout k tomu, v jaké kvalitě poškozený prováděl předmětné činnosti před vznikem újmy na zdraví (tedy příkladem lze uvést, zda byl profesionálním sportovcem dosahujícím nadprůměrných výkonů, či zda byl vůbec schopen uběhnout alespoň krátkou vzdálenost). Dále se do výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění připočítá částka, která poškozenému kompenzuje náklady na rekvalifikaci, náklady na znovuzačlenění do společnosti. Tato částka se může pohybovat v řádech desítek milionů korun.

Ztížení společenského uplatnění lze počítat přibližně teprve poté, co dojde ke stabilizaci zdravotního stavu poškozeného, přičemž je třeba zaměřit pozornost nikoli abstraktně na ustálení zdravotního stavu obecně jako takového, nýbrž na to, kdy se zdravotní stav poškozeného ustálil natolik, aby bylo možné poprvé konkrétně hodnotit ztížení společenského uplatnění.[2]

Smrt a zvlášť závažné ublížení na zdraví

Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Stanoví se podle zásad slušnosti.

Účelně vynaložené náklady spojené s péčí o poškozeného

Účelně vynaložené náklady jsou veškeré náklady, které nejsou nadbytečné, a které poškozený nebo osoby poškozenému blízké musely vynaložit.

Mezi tyto náklady patří náklady spojené s rehabilitační léčbou, náklady na ošetřovatele, náklady spojené s přilepšením na stravě, náklady na dietní stravování a konečně i náklady nejbližších příbuzných poškozeného spojené s jeho návštěvami v nemocnici. V tomto případě však musí jít o náklady účelné a prokazatelné.[3]  Opodstatněné jsou i náklady na užití osobního motorového vozidla i v případech, kdy mohou příbuzní užít veřejné hromadné dopravy a to zejména proto, že automobil je rozšířeným a běžným dopravním prostředkem a vyšší náklady na jeho provoz jsou oproti hromadné přepravě kompenzovány větší rychlostí, operativností či snadnější možností přepravy věcí.

Jestliže zdravotnickému zařízení nebyly uhrazeny náklady vynaložené na léčení pacienta, kterému jiný odpovídá za škodu způsobenou na zdraví, pak v rozsahu, v jakém je dána odpovědnost škůdce, má zdravotnické zařízení právo přímo proti škůdci na náhradu nákladů spojených s léčením.[4]

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí pravidelnou peněžitou částkou ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu.


[1] Srov např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 21 Cdo 376/98, uveřejněný pod číslem 35/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ECLI:CZ:NS:1999:21.CDO.376.98.1

[2] rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 752/2010, uveřejněný pod číslem 153/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.752.2010.1

[3] srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1875/2003

[4] rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 357/2004, uveřejněný pod číslem 67/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.357.2004.1