Ochrana osobnosti

Ochrana osobnosti

Ochrana osobnosti obecně

Nový občanský zákoník obsahuje ustanovení, kterými je upravena ochrana osobnosti člověka a všech jeho přirozených práv obecně. Jedná se o přesně nevymezenou oblast prostoru každé osoby, včetně soukromí, duševní a tělesné integrity (fyzické a morální jednoty), zobrazení, podobizny a zvukové či obrazové záznamy člověka, písemnosti osobní povahy, soukromé prostory, soukromý život, soukromí osoby a podobně.

Jsou chráněny různé statky, které se vztahují k osobnosti člověka, přestože nejsou zákonem přímo určeny nebo vymezeny. Neúplná obecná úprava osobnostních práv umožnuje pružně reagovat na společenské potřeby a dynamičnost v jejich vývoji, tak aby byla zabezpečena potřebná ochrana osobnosti a jejích práv bez toho, aby bylo nutné nezbytně reagovat novou právní úpravou na každou novou skutečnost, jež se osobnostních práv může týkat, nehledě na to, že nelze osobnostní práva zcela a plném rozsahu pokrýt. To zabezpečuje pružnost právní úpravy v souladu se společenskými i osobnostními potřebami, bez nutnosti ji neustále vyvíjet, přitom je zachován její cíl úspěšně poskytovat ochranu osobnostním právům každé fyzické osoby. Veškeré vzniklé situace nelze také k mnohostrannosti účinně předvídat a proto je vhodná jejich obecná (generální) úprava. Tím mohou být například nejrůznější způsoby neoprávněných zásahů v oblasti televize, filmu, rozhlasu, internetu, včetně neoprávněných zásahů způsobených prostřednictvím elektroniky a shromažďováním a zpracováváním osobních údajů fyzických osob na datových uložištích apod. Proto byla také obecná úprava osobnostních práv převzata také do ustanovení nového občanského zákoníku.

Zásahy do osobnostních práv

Jaká jsou hlavní osobnostní práva?

Na otázku, kdo může zasáhnout do osobnostních práv člověka, existuje jednoduchá odpověď. Každá jiná osoba je povinna zdržet se zásahu do osobnostních práv člověka, které požívají ochrany, ledaže k tomu existuje nějaký zákonný důvod, případně udělí-li s tím dotčená osoba svůj výslovný ústní nebo písemný souhlas. Dle zásady je každý povinen ctít i svobodná rozhodnutí člověka žít podle svého. Jedná se o to, že nikdo by neměl aktivně zasahovat do způsobu života člověka a jeho zájmů a způsobu jednání a chování, jeho zálibám a činnostem. Zákon vyžaduje pasivitu jiných osob proti zásahům do ochrany osobnostních práv.

Co požívá ochranu a u kterých práv se pasivita jiných osob proti zásahům vyžaduje? Ochrany požívají zejména právo na život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a projevy osobní povahy. Tento výčet není taxativní a jedná se pouze o základní oblasti, do kterých nemůže být bezprávně aktivně zasahováno druhými osobami. Zvláštní důraz, který ochrana osobnosti vyžaduje, je pak chráněn v úvodních ustanoveních a zásadách, a to konkretně § 3 NObčZ, který stanovuje, že soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu jiným. Soukromé právo, mimo jiné, spočívá na zásadě, že každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí. Zařazením tohoto práva do úvodních ustanovení a základních zásad zákonodárce vyjádřil jasný úmysl v souladu s § 2 odst. 2 NObčZ tato práva chránit. Práva na ochranu života, zdraví, svobody, cti, důstojnosti a soukromí má i počaté dítě, pokud to vyhovuje jeho zájmům a narodí-li se živé (§ 25 NObčZ). Podmínka vyhovění zájmům nenarozeného dítěte je však poměrně abstraktní, neboť nelze předem s jistotou zjistit, zda jakýkoliv zásah by mohl mít za následek kladné vyjádření zájmu nenarozeného dítěte. Nový občanský zákoník pak dále rozvádí ochranu jména člověka a případně jeho pseudonymu, bydliště, osobnosti, soukromí duševní a tělesné integrity a nedotknutelnosti člověka, a to i ochranu lidského těla po smrti člověka.

Nároky vzniklé zasažením do osobnostních práv

V opačném případě má dotčená osoba právo domáhat se zejména toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno, nebo aby byl odstraněn jeho následek. Takový následek nemusí být zjevně nepříznivý. Může vzniknout situace, že i přestože následek bude pro dotčenou osobu alespoň nějakým způsobem příznivý, přesto však dotčená osoba nemá zájem na vzniku takového následku a bude požadovat jeho odstranění v souladu s § 82 odst. 1 NObčZ. Této ochrany se mohou domáhat i jeho osoby blízké, zejména příbuzný v řadě přímé, manžel, partner, rodič, sourozenec nebo jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném, které by újmu utrpěnou jednou z nich, důvodně pociťovaly jako újmu vlastní. Mohou to být i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

Právo rozhodovat

Zákon poskytuje základní ochranu právům každé osoby na své soukromí a právu rozhodovat si, jak může být do ochrany jeho osobnosti zasahováno. Smyslem ochrany lidské osobnosti je to, aby každý člověk měl možnostu nerušeně žít tak, jak pokládá za vhodné s cílem rozvíjet se. Je-li k určitým jednáním třeba svolení osobnosti, pak tato osoba může svolení udělit, nebo jej může odmítnout udělit. Svolení osoby není třeba v určitých případech, například tehdy, pokud se pořizuje nebo použije její podobizna nebo zvukový či obrazový záznam k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob, k úřednímu účelu nebo v případě, že někdo veřejně vystoupí v záležitosti veřejného zájmu, k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství. Bylo-li svolení udělené na určitou dobu odvoláno, aniž to odůvodňuje podstatná změna okolností nebo jiný rozumný důvod, nahradí odvolávající škodu z toho vzniklou osobě, které svolení udělil.