Péče řádného hospodáře

Péče řádného hospodáře

V článku se zabýváme, co se rozumí pod pojmem péče řádného hospodáře a jaké jsou důsledky, není-li péče řádného hospodáře členem voleného orgánu dodržena. S právní úpravou účinnou od 1. 1. 2014 se zpřísnily pravidla pro jednání členů volených orgánů včetně orgánů statutárních a klade se větší důraz na péči řádného hospodáře a odpovědnost člena statutárního orgánu, zejména odpovědnost jednatele, odpovědnost představenstva či odpovědnost dozorčí rady. Snad asi největší změny doznala odpovědnost statutárního orgánu za úpadek obchodní korporace, a to zejména v souvislosti se snížením povinné výše základního kapitálu ve společnosti s ručením omezeným až na 1,- Kč. Více se tedy přenesl účel základního kapitálu na odpovědnost člena statutárního orgánu, jehož jednání by mohlo vést až k úpadku.

Péče řádného hospodáře a podnikatelský úsudek

Dřívější právní úprava v § 194 obchodního zákoníku stanovovala odpovědnost členů představenstva tak, že členové představenstva jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře. Současně platilo, že člen představenstva nesl důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře. Ti členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušením právních povinností při výkonu působnosti představenstva škodu, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně. Toto pravidlo se dle ust. § 200 odst. 3 obch. zák. uplatnilo i u dozorčí rady nebo dle ust. § 135 odst. 2 obch. zák. postihovalo jednatele společnosti s ručením omezeným.

Nově je jednání člena voleného orgánu upraveno v ust. § 159 obč. zák., kde je stanoveno, že „kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se , že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí“. Osoba, která zjistí, že nejedná nebo nemůže jednat s péči řádného hospodáře, má pro sebe z toho vyvodit důsledky, jinak jedná nedbale. To znamená, že může odpovídat za škodu, kterou způsobí.

Kromě toho ustanovení § 51 ZOK zavádí tzv. pravidlo podnikatelského úsudku, nebo také „business judgment rule“. Znamená to, že pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo v době rozhodování je v dobré víře a rozumně předpokládá, že jedná:

  • informovaně,
  • v obhajitelném zájmu obchodní korporace a
  • s nezbytnou loajalitou,

obdobným způsobem, jako by jednala jiná rozumně pečlivá osoba.

Povinnost jednat informovaně

Každý člen voleného orgánu má povinnost jednat informovaně. Informovaně jedná ten, kdo je schopen si pro své rozhodnutí vyžádat dostatek podkladů a informací, tedy snaží se využít všech zdrojů, které jsou mu nebo mu mohou být k dispozici a které musí alespoň předpokládat, že existují. Tyto informace by rovněž měly být zásadní pro rozhodnutí, které by tato osoba neučinila, kdyby tyto informace využila. To znamená například bude-li statutární orgán rozhodovat o prodeji majetku společnosti, má povinnost nejprve se porozhlednout a zjistit ceny, za které se obdobný majetek v místě a čase za obdobných podmínek prodává. Dojde-li k prodeji pod cenou, aniž by si zjišťoval skutečnou tržní cenu, dochází zde k porušení pravidla informovaného jednání.

Obhajitelný zájem

V obhajitelném zájmu pak jedná ten, kdo sleduje účel, který je obchodní korporaci prospěšný, a to co nejvíce. Domnívám se tedy, že nepostačí prospěch minimální, mohl-li být objektivně dosažen prospěch vyšší. Jedná-li člen orgánu způsobem, který korporaci poškozuje, nemůže jednat v obhajitelném zájmu.

Nezbytná loajalita

Jelikož je členství v obchodní korporaci závazkem osobní povahy (§ 159 odst. 2 obč. zák.), musí člen voleného orgánu jednat s nezbytnou loajalitou, což znamená, že nemůže zneužít členství v obchodní korporaci pouze k vlastnímu prospěchu a nesmí mít svůj zájem na výsledku. To platí zejména tehdy, pokud by sledoval a očekával vlastní prospěch z takového jednání (srov. např.  (Aronson v. Lewis, 473 A.2d 805 [Del. 1984]). Proto musí jednat nezaujatě a tak, aby bylo jeho jednání ku prospěchu celé korporaci. Jednání bez loajality musí být podloženo hmatatelnými důkazy. Nepostačí pouhá domněnka, či určitá míra pravděpodobnosti.

Výše uvedené jednání je třeba posuzovat ze péče, kterou by v obdobné (nikoliv totožné) situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba. Přihlíží se tedy k třetí fiktivní osobě v postavení řádného hospodáře a odhaduje se, jakým způsobem by za společnost jednala ona.

Vzhledem k tomu, že obchodní jednání není vždy prosté omylu a zákon uznává, že může dojít k chybám při tvorbě podnikatelského úsudku, jsou-li splněny výše zmíněné podmínky, nenese člen orgánu odpovědnost za výsledek jednání a to i tehdy, jestliže není ku prospěchu obchodní korporace.

Porušení péče řádného hospodáře dle zákona o veřejných rejstřících

Zákon o veřejných rejstřících dále stanovuje vyvratitelnou domněnku, že péčí řádného hospodáře porušuje ten člen statutárního orgánu právnické osoby, který neplní povinnosti opakovaně nebo v případě, kdy může-li mít takové neplnění závažné důsledky pro třetí osoby a je na tom právní zájem, zejména tehdy pokud nesdělí skutečnosti nebo nepředloží rejstříkovému soudu přes výzvu listiny potřebné k rozhodnutí v řízení zahájeném bez návrhu nebo aby mu předložila listiny, které podle tohoto nebo jiného zákona mají být založeny do sbírky listin.

Princip obráceného důkazního břemene

Stejně jako za předchozího obchodního zákoníku, zůstává v platnosti princip obráceného důkazního břemene dle ust. § 4 odst. 1 ZOK a § 52 odst. 2 ZOK platí, že je-li sporné, zda člen statutárního orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, tíží důkazní břemeno právě tohoto člena a ten je povinen prokazovat, že jednal při svém rozhodování jednal informovaně, v obhajitelném zájmu obchodní korporace a s nezbytnou loajalitou.

Takové dokazování bude zpravidla prokazováno podklady a vyjádřeními odborníků, ze kterých vycházel při svém rozhodnutí a že tedy učinil vše nezbytné, aby negativní výsledek, jakož i vzniklá újma nenastala. Soud však může z důležitých důvodů rozhodnout, že to na něm nelze spravedlivě požadovat. Předpokládáme však, že takové rozhodnutí bude spíše vzácností než pravidlem.

Důsledky porušení péče řádného hospodáře

Důsledky porušení péče řádného hospodáře mohou znamenat závažné problémy v podobě vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace, jeho ručení při úpadku, a dále jeho odpovědnost za újmu korporace a povinnost vydat prospěch.

1.) Ve vztahu ke korporaci a jejím společníkům

1.1. V situaci, kdy společnost není v úpadku

a) Náhrada újmy

Člen statutárního orgánu korporace je povinen nahradit korporaci újmu, kterou způsobí tím, že poruší svou péči řádného hospodáře při výkonu své funkce výkonem své funkce. Tuto újmu lze vypořádat smlouvou mezi korporací a členem statutárního orgánu za podmínek stanovených zákonem. Kromě toho je podle ust. § 53 odst. 1 ZOK povinen vydat obchodní korporaci prospěch získaný tímto jednáním. Není-li vydání prospěchu možné, hradí se získaný prospěch v penězích za cenu obvyklou. Tyto nároky se uplatňují na základé společnické žaloby např. dle ust. § 157 ZOK.

b) Vyloučení člena statutárního orgánu

Jestliže  tento člen opakovaně a závažně porušoval péči řádného hospodáře, případně jinou péči spojenou podle jiného právního předpisu s výkonem jeho funkce, může soud rozhodnout i bez návrhu o jeho vyloučení.

c) Neposkytnutí odměny

Rovněž dle § 61 odst. 2 ZOK se členovi statutárního orgánu neposkytne plnění, pokud výkon jeho funkce zřejmě přispěl k nepříznivéhmu hospodářskému výsledku, ledaže orgán, který schvaluje smlouvu o výkonu funce rozhodne jinak.

1.2. V situaci, kdy se společnost nachází v úpadku

a) Vydání prospěchu z výkonu funkce

Pokud člen statutárního orgánu alespoň mohl vědět o nepříznivé situaci v obchodní korporaci a o hrozícím úpadku a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučiní vše potřebné a rozumně předpokládané k odvrácení úpadku, může jej insolvenční správce po jeho jmenování v rámci insolvenčního řízení dle ust. § 62 ZOK vyzvat k vydání prospěchu, který získal v souvislosti s výkonem své funkce

Rozsah v jakém se prospěch vydává, je jakýkoliv prospěch, případně jeho peněžitou náhradu, a to až za období 2 let zpětně počítaných ode dne právní moci rozhodnutí o úpadku obchodní korporace. Toto pravidlo se uplatní i na osoby, které již nejsou členy statutárního orgánu.

b) Vyloučení z funkce

Soud může v průběhu insolvenčního řízení na návrh osoby, která na tom má důležitý zájem, nebo i bez návrhu rozhodnout o vyloučení člena korporace a uložit mu zákaz výkonu funkce člena statutárního orgánu v jakékoliv korporaci, a to až na tři léta. V případě, že tato osoba zákaz poruší, může být tato doba prodloužena až na 10 let.

2.) Ve vztahu ke třetím osobám (věřitelům obchodní korporace)

2.1. Náhrada škody věřitelům, kterou člen nenahradil obchodní korporaci

Ustanovení § 159 obč. zák. zakládá přímou odpovědnost každého člena voleného orgánu ve vztahu k třetí osobě, a to tehdy, jestliže tento člen:

  • byl povinen nahradit škodu korporaci,
  • škodu korporaci nenahradil,
  • třetí osoba se nedomůže plnění závazku na korporaci.

Náhrada takové škody se uspokojuje z celého majetku člena voleného orgánu, a to až do výše pohledávek třetích osob. V případném soudním řízení třetí osoba musí prokázat, že jsou splněny podmínky, pro uplatnění škody,  zejména že nebylo možné uspokojit se z majetku korporace.

2.2. Ručení člena statutárního orgánu při úpadku

Člen statutárního orgánu má povinnost vydat na výzvu insolvenčního správce do majetkové podstaty prospěch získaný za období 2 let zpětně. Kromě toho zákon o obchodních korporacích dále zavádí ručení člena statutárního orgánu nebo bývalého člena korporace při úpadku za dluhy obchodní korporace, pokud bylo vydáno usnesení o tom, že obchodní korporace je v úpadku, to navrhne insolvenční správce nebo věřitel obchodní korporace, a pokud člen, nebo bývalý člen statutárního orgánu věděl nebo měl a mohl vědět, že obchodní korporace je v hrozícím úpadku a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinil za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokládatelné.

Výjimka z tohoto pravidla se použije na osoby, které jsou prokazatelně ustaveny za účelem odvrácení úpadku (tzv. krizový management), a které svou funkci vykonávaly s péčí řádného hospodáře.

Závěr

Z vyše uvedeného tedy plyne, že podmínky a důsledky porušení péče řádného hospodáře právní úprava účinná od roku 2014 zpřísňuje a klade větší důraz na jednání statutárního orgánu, který musí při svém rozhodování jednat mnohem pečlivěji než dříve.